OK
Zavřít
Přidat do košíku
Přihlášení

Ups! Zkontrolujte, zda jste správně zadali svou e-mailovou adresu i heslo.

Jejda! Potřebujeme znát Vaši emailovou adresu.Emailová adresa není platná.
Ups! Tady je to nevyplněné
Heslo obnovit

Hurá! Poslali jsme vám e-mail. Brzy se můžete přihlásit!

Jejda! Potřebujeme znát Vaši emailovou adresu.Emailová adresa není platná.
Trendhim
MELDE DICH FÜR UNSEREN NEWSLETTER AN um Zugang zu exklusiven Vatertagsangeboten mit 20% RABATT zu erhalten
Ups! Tady je to nevyplněnéEmailová adresa není platná.
Bereits angemeldet?
Gib Deine E-Mail-Adresse ein, um Deine Anmeldung zu bestätigen
Ups! Tady je to nevyplněnéEmailová adresa není platná.
Ich möchte mich anmelden
Vrácení zboží zdarma do 365 dnů
Doručení zdarma u objednávek nad 899 Kč
i
+420 228 886 611 - (pracovní dny 9 - 17)
Všechny doplňky
Doplňky k obleku
Šperky
Tašky a peněženky
Výsledky hledání ""
Zavřít
Zobrazit všechny výsledky
Doručení zdarma u objednávek nad 899 Kč
i
Trendhim
×
Jazyk:
Všechny kategorie
Hodinky
Holení
Jehlice do saka
Kapesníčky do saka
Klobouky / Čepice
Kravatové spony
Kravaty
Manžetové knoflíčky
Motýlky
Náhrdelníky / Řetízky
Náramky
Náušnice
Opasky
Peněženky
Prsteny
Péče o vousy
Rukavice
Sluneční brýle
Tašky a brašny
Šle
Šály
+420 228 886 611
Pracovní dny 9 - 17
Výsledky hledání ""
Zobrazit všechny výsledky

Návrat z deprese

"Byl zrovna Halloween, když jsem konečně obdržel výsledky. Seděl jsem v ordinaci svého lékaře a on mi všechno vysvětloval. Měl jsem pocit, jako bych se díval na svůj vlastní život, jak se mi rozpadá jako ve zpomaleném filmu. Neviděl jsem se ve svém životě jinak, než jako lyžař."

"Říkali jsme si tým ZKC — náš postoj byl ‘za každou cenu'."

Když jsem se s Evanem setkal, právě se vrátil domů z posledního závodu sezóny. Rozhodli jsme se vyrazit na hřebeny hor na okraji města. Často se pousměje a čas od času, když se zamyslí, zrychlí krok. Nechce se věřit, že je to teprve tři roky, co se mu svět naprosto zhroutil.

Když Evan vyrůstal, nikdy ve sportu nevynikal. Takže předtím, než se setkal s trenérem biatlonu provincie Saskatchewan, Dougem Sylvestrem, nikdy soutěžně nelyžoval, nikdy nesáhl na pušky, které se v biatlonu používají, a byl téměř deset let pozadu od účasti na nějaké soutěži. Navíc si uvědomil, že všichni očekávají, že selže. To však Evana donutilo k náročnějšímu tréninku. Vydával ze sebe stále víc.

Každý profesionální sportovec ví, že nakonec přijde den, kdy si bude muset najít novou a méně aktivní kariéru. Když si to uvědomil Evan, vybral si studium Obchodu. Vyrostl s otcem, který byl podnikatelem, čili základy tohoto odvětví měl už důkladně zvládnuté. Kvůli tomu, že se nechodil bavit jako většina jeho spolužáků, a jeho ochotě obětovat svůj společenský život, pokračoval ve studiu docela dobře i přesto, že mu chyběly občasné hodiny kvůli tréningům. Byl prvním členem rodiny, který získal titul. To, že se mu ve škole dařilo a že získal titul, byla velká věc.

Na jaře roku 2013 se Evan stal členem Rocky Mountain Racers. Byl to tým, se kterým soutěžil v druhé polovině svého univerzitního studia. Mnozí členové týmu chodili do školy a nemohli trénovat v takovém rozsahu jako profesionální sportovci, ale přesto se věnovali tréninku jak to jen šlo. Jak Evan podotkl, dá se to přirovnat k práci na poloviční úvazek nebo k přibližně 600 až 800 odpracovaných hodin ročně (12-22 hodinám týdně).

"Říkali jsme si tým ZKC — náš postoj byl ‘za každou cenu'. Pokud to znamenalo přesun na jižní polokouli, abychom mohli lyžovat celé léto, tak jsme to udělali. V podstatě vše, co jsme dělali, bylo to nejlepší pro náš trénink a pro závody."

Když se vše rozpadlo

Přestože se neustále umísťoval na prvních 12 místech v zemi, výkonnost Evana neodpovídala úrovni, které by měl dosáhnout, vzhledem k jeho náročnému tréninku. Byl frustrovaný a jeho rodina oslovila odborného lékaře.
Nejdříve Evanovi nesprávně diagnostikovali astma. Sprej na astma nepomáhal a příznaky se časem zhoršovaly. Když krátce během závodů upadl do bezvědomí, Evan podstoupil novou sérii testů a nakonec mu byla diagnostikována respirační dysfunkce.

"Byl zrovna Halloween, když jsem konečně obdržel výsledky. Seděl jsem v ordinaci svého lékaře a on mi všechno vysvětloval. Měl jsem pocit, jako bych se díval na svůj vlastní život, jak se mi rozpadá jako ve zpomaleném filmu. Já na to: 'Cože?' Neviděl jsem se ve svém životě jinak, než jako lyžař. Byl jsem na 100% přesvědčen, že se zúčastním Olympijských her a budu profesionálně závodit následujících šest až deset let. Myslel jsem jen na všechny ty velké soutěže, jako je účast na mistrovství světa a závodění v týmu. Moje vize byla tak jasná, že jsem si neuměl představit nic jiného. A to byl ten okamžik, kdy se vše změnilo k horšímu."

Respirační dysfunkce není zase tak neobvyklá. Toto onemocnění se zhoršuje suchým podnebím a velmi chladným vzduchem. Přesně ty podmínky, které miloval, mu bránili v jeho vášni. Pokračování v profesionálním lyžování by mělo za následek růst chrupavky, který by pomalu zastavil dýchací cesty a nakonec bránil dýchání. Evan si mohl dát dobrovolně odstranit část svých hlasivek, což by znamenalo znovu se naučit mluvit. A v případě, že by se operace nepodařila, dokonce by už nikdy nemohl mluvit. Přesto tuto možnost vážně zvažoval, ale po rozhovoru se svými rodiči a trenérem se nakonec rozhodl operaci nepodstoupit. Místo toho odešel ze světa, kterému věnoval poslední čtyři roky svého života.

Ironické je, že když čelíme depresi, často se vyhýbáme lidem a sociálnímu kontaktu, a to právě tehdy, když to nejvíc potřebujeme.

Evan se cítil ztracený a nevěděl, jak dál. Přiznal, že následující měsíce byly sebedestruktivní. Byly dny, kdy nevstal z postele a zdravou výživu vyměnil za stravu z McDonaldu a cereálie. Předtím v noci spával, čímž se tělo regenerovalo. Nyní noci trávil přejídáním a pitím. To bylo v naprostém kontrastu s životem, který vedl před diagnózou. Všechno by bylo jiné, kdyby se například zranil, protože zranění by se postupně hojilo. Když jsou sportovci zranění, lékaři a trenéři se snaží zajistit, aby měl zraněný člen týmu stále pocit, že je zapojen do týmových aktivit. Pocit, že jste stále členem nějaké společnosti, může být stejně důležitý při zotavování, jako během přestávky, kterou sportovec potřebuje na fyzické uzdravení. Ale pro Evana to nebylo zotavování. Už se nikdy nemohl vrátit do týmu. Tak mnoho z Evanova společenského života bylo propojeno se světem lyžování, že když přestal sportovat, ocitl se i mimo okruhu svých přátel. Začal se vyhýbat prázdninovým akcím a nezvedal telefon.

"Prostě jsem chtěl být sám, litovat se, užírat se svými problémy a být smutný."

Ironické je, že když čelíme depresi, často se vyhýbáme lidem a sociálnímu kontaktu, právě tehdy, když to potřebujeme nejvíc. Odháníme od sebe ty nejbližší, i když je potřebujeme mít nablízku. Právě díky jim můžeme vidět naši současnou situaci s nadhledem.

Evanova pohlcující představa byla, že kdyby mohl znovu lyžovat, vše by bylo v pořádku a vrátilo by se zase do normálu. Jako kdyby byl tento sport jeho identitou a bez něj začal zpochybňovat svou vlastní hodnotu. Pro jiné se to může zdát nepřiměřené, ale pro profesionálního sportovce je uvědomění si konce plánované kariéry mnohem vážnější ztrátou, než u amatérů. Platí to i v případě jiných aspektů života. Čím více času a energie do něčeho investujeme - ať už se jedná o obchod, vztahy nebo cokoli jiného - tím má na nás ztráta větší vliv.

Evan neměl žádnou energii na rozvíjení vztahů, ale potřeboval cítit lidskou blízkost. Začal chodit s dívkou, kterou ale nemiloval.

"Zní to zvláštně, ale začal jsem trávit všechen čas s ní, ačkoli jsem nenáviděl její přítomnost, což není zdravé."

Protože mu na tomto vztahu nezáleželo, nemusel opětovat úsměv nebo vézt rozhovor. Neznepokojoval se tím a mohl být mrzutý a mít špatnou náladu. Přesně tak, jak mu to vyhovovalo. Samozřejmě, že tento vztah ztroskotal, ale jeho sebedestruktivní chování pokračovalo.

Návrat

"Bylo to trochu vtipné, protože jsem se zaregistroval na triatlon Ironman. Na druhý den jsem se vzbudil s otázkou: "Opravdu jsem to udělal?". Zkontroloval jsem svůj účet a zjistil jsem, že jsem právě utratil 800 dolarů za závody."

Evanův nejlepší kamarád si všiml, že se řítí do černé díry. Odvezl ho z Winnipegu a s deprimovaným sportovcem strávil celý týden. Evan řekl, že to nebylo velmi zábavné. Chodili na procházky, četli knihy a strávili spoustu času povídáním o budoucnosti - o tom, jak růst a být lepší. V průběhu týdne se během jedné noci konverzace otočila na seznam věcí, které by chtěl Evan udělat. Mírně opilí se rozhodli přilepit seznam na stěnu a hodit šipkou. Do čeho se Evan trefí, to musí udělat následující den. Evan si se smíchem na tu noc zavzpomínal: "Trefil jsem 'Přihlásím se do soutěže Ironman'. Bylo to dost vtipné, protože jsem se zaregistroval na triatlon Ironman. Na druhý den jsem se vzbudil s otázkou:" Opravdu jsem to udělal?'. Zkontroloval jsem svůj účet a zjistil, že jsem právě utratil 800 dolarů za závody."

Rozhodně to nebylo rychlé a jednoduché řešení. Evan na triatlonu nikdy předtím nebyl. Byl na tom podobně, jako když poprvé začal chodit na soutěže v biatlonu. Jeho první velké závody v triatlonu vůbec neprobíhaly dobře, ale vrátil se domů se zkušenostmi. Byl odhodlán více trénovat a měl motivaci, aby se v tomto, pro něho novém sportu, zlepšil.

Chodil dříve spát a probouzel se brzy ráno, aby mohl trénovat. V jeho stravě se znovu objevily proteinové koktejly a prázdné pivní lahve a krabice od pizzy z jeho pokoje zmizely. Na stupínek vítězů se postavil následující rok na domácí půdě. Triatlon možná nebyl sport, do kterého se hned zamiloval, ale umístění na mistrovství světa bylo vždy jedním z jeho cílů. Řekl, že i nadále chce být v něčem nejlepší na světě, ale prozatím je rád, že může znovu soutěžit.

Evan sice plánoval život i po lyžování, ale zničující diagnóza, pesimistická a depresivní letní sezóna a půl roku mimo soutěže způsobilo, že si uvědomil, jak důležité je mít v životě alespoň jednu zálibu. Předtím si představoval pouze jednu verzi budoucnosti a zkušenost s naprostou ztrátou kompletně odstranila toto tunelové vidění. Díky tomu byl Evan mnohem více otevřený k prozkoumávání nových možností. Kromě triatlonů a tréninků rád chodil ven a všímal si, čeho je schopný. Často chodil do hor, buď sám nebo s přáteli, a těšil se z perspektivy, kterou získal trávením času v přírodě. Evan řekl, že si uvědomuje, jak křehký lidský život je. Ale tato křehkost poukazuje na jednu úžasnou věc - jak nezlomný člověk můžeme být při konfrontaci s výzvou.

Evan přiznal, že by mu vyřešení problémů ve vlastním životě rozhodně trvalo déle, kdyby se o to pokoušel sám.

Evan a jeho nejlepší kamarád si po celou dobu povídali a pouze pár dní nebyly v kontaktu. Snažili se dávat jeden druhému ze sebe to nejlepší. Evan řekl, že by mu rozhodně vyřešení problémů ve vlastním životě trvalo déle, kdyby se o to pokoušel sám.

"Za to, kdo teď jsem, vděčím mnoha lidem ze svého okolí, protože mě tlačí k tomu, abych ze sebe dostal jenom to nejlepší."

Zeptal jsem se ho, jakou další radu, kromě udržování pevného podpůrného systému, by mohl dát někomu, kdo prochází podobným destruktivním obdobím.

"Bylo to skoro jako rozchod, protože jsem byl velmi oddaný lyžařskému životu. A když se všechno změnilo, cítil jsem, že nemám vůbec žádnou budoucnost. Všechno, co jsem si představoval, tam najednou nebylo a bylo těžké se s tím vyrovnat. Velkým přelomem pro mě bylo, když jsem se snažil představit si budoucnost, bez ohledu na to, čím jsem procházel. U mě to bylo napsání seznamu cílů, kterých jsem chtěl v životě dosáhnout."

Když se vracíme zpět z hřebene hor, ptám se Evana na jeho seznam. Jsem zvědavý, jaké jiné cíle mohla šipka trefit. Jedna z věcí na seznamu byla jízda na kole čtyřiadvacet hodin bez přestávky, další byl týden v tichosti. Obě volby už Evan absolvoval. V současnosti si nechává narůst vlasy, aby je mohl darovat někomu s rakovinou - velmi dojímavé, protože to má souvislost s nedávnou smrti jeho dědečka.

Stejně jako Evan, i jeho seznam cílů neustále roste a vyvíjí se. Od paraglidingu v Acapulcu, až po plachtění po celém světě. Nepochybuji o tom, že všechny cíle z tohoto seznamu se jednoho dne promění na skutečnost.

Jdi nahoru

Možnosti platby

Přijímáme téměř všechny karty. Pokud máte jakýkoliv dotaz týkající se platby, kontaktujte nás.

Kontaktujte nás

+420 228 886 611
Jsme k dispozici ve všední dny od 9:00 do 17:00

Inspirace a výhody

Jejda! Potřebujeme znát Vaši emailovou adresu.Emailová adresa není platná.
Zasílání můžu zrušit kdykoli!

Výborně!

Učinil/a jste správné rozhodnutí!

Během pár dnů Vám zašleme první email.

© 2009-2018 | Trendhim.cz | Tel: +420 228 886 611 - info@trendhim.cz | Obchodní podmínky | CSR | Tisk